Právní úprava zdravotních služeb předpokládá, že ke každému lékařskémui zákroku či ošetření (zákon používá souhrný termín poskytování zdravotních služeb) je zapotřebí informovaný souhlas pacienta. Takový souhlas dává pacient po řádném poučení ze strany pověřeného zdravotnického pracovníka. Zákon sice pamatuje na případy, ve kterých lze poskytnout zdravotní služby bez souhlasu pacienta - jedná se o případy stavu nouze, tyto jsou však výjimkou z pravidla informovaného souhlasu.
Jak se však bude postupovat v případě, kdy pacient není ze subjektivního nebo objektivního důvodu schopen udělit nebo odvolat souhlas s poskytnutím zdravotní služby? Může se jednat o případ pacienta v komatu nebo pacienta trpícího duševní poruchou. Pacient může při přijetí do péče určit osoby, které se budou moci seznamovat s jeho zdravotním stavem a rozhodovat za něj rozhodovat v oblasti lékařské péče v případech, kdy pacient sám nebude schopen. Ačkoliv to z právní úpravy výslovně neplyne, měl by pacient určit pro tyto účelu takovou osobu (takové osoby), která je plně svéprávná - již dosáhla 18. roku života a nebyla omezena ve svéprávnosti. Takto pacient může určit jak své rodiče, partnera, manžela či blízkého přítele.
Pokud však pacient žádnou takovou osobu neurčitý, přechází oprávnění ze zástupného souhlasu postupně na manžela či registrovaného partnera, není-li jich nebo nejsou dosažitelní, pak rodiče, není-li jich nebo nejsou dosažitelní, pak souhlas jiné svéprávné osoby blízké. Na tyto osoby zástupčí oprávnění koneckonců přejde i v okamžiku, kdy osoba určená pacientem dle předchozího odstavce není dosažitelná.
Pokud u takového pacienta vyvstane potřeba, aby nějaká z oprávněných osob rozhodla o další léčbě pacienta, mohou nastat dvě situace. První situace je v případě života-neohrožující léčby. V takovém případě může zástupce podle tohoto článku udělit souhlas za pacienta (nebo jej odvolat) s poskytnutím dané lékařské služby. Ve druhém případě se jedná o poskytnutí takové léčby (nebo odvolání souhlasu s takovou léčbou), která může negativně ovlivnit život nebo zdraví pacienta. Zde již není možné rozhodovat na základě rozhodnutí oprávněného zástupce, ale je třeba k takovému rozhodnutí rovněž přivolení soudce příslušeného soudu. Lékař nebo zástupce dle tohoto článku by tak měl zahájit soudní řízení o přivolení k zásahu do integrity člověka.
Zvláštní situace nastává v případě, ve kterém zástupce podle tohoto článku jedná v konfliktu zájmů se zájmem pacienta - například potenciální dědic by se domáhal ukončení léčby pacienta, aby rychle přišel k majetku. V takových případech by tato osoba vůbec neměla vykonávat zástupčí oprávnění, a pokud by k tomu přeci jen došlo, měl by lékař nebo osoby pacientovi blízké zahájit soudní řízení o ustanovení kolizního opatrovníka. Tento soudem zvolený opatrovník by pak zvážil, zda je zamýšlený zákrok (nebo odvolání souhlasu se zákrokem) ku prospěchu pacienta.
30. dubna 2020, Mgr. Jan Grepl
