Právní řád České republiky i za současné úpravy obsahuje ustanovení, která se dotýkají vyživovací povinnosti mezi osobami oprávněnými z této vyživovací povinnosti a osobami povinnými. Nejčastěji se bude jednat o vztah mezi rodiči či rodičem a dětmi. Za předchozí právní úpravy byla úprava výživného mezi rodiči a dětmi obsažena v zákoně o rodině (§ 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb.), za účinné právní úpravy je obsažena v občanském zákoníku (§ 915 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., dále jen "o.z.").
První z podmínek pro přiznání výživného je skutečnost, že oprávněný není schopen sám sebe živit (§ 911 o.z.) - uvedené pravidlo se uplatní při posuzování všech vyživovacích povinností, nikoliv jen ve vztahu rodičů a dětí. Není tak tedy pravdou, že by povinnost hradit výživné zanikla dosažením 18. roku života, nebo že by po dosažení zletilosti nebylo možné právo na výživné uplatnit u soudu. Pokud dítě po dokončení středoškolského vzdělání pokračuje ve studiu na vysoké škole, má rovněž právo na vyživovací povinnost, neboť jeho neschopnost samo sebe živit pramení v soustavné přípravě na výkon budoucího povolání.
Nezletilé dítě má právo na výživné i za situace, kdy má vlastní majetek, ale zisk z majetku spolu příjmem z výdělečné činnosti nestačí k jeho výživě (§ 912 o.z.). Pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného rodiče (§ 913 o.z.).
Dítě (nejen nezletilé) má zásadně nárok na stejnou životní úroveň, jaká je životní úroveň povinného rodiče. Uvedené pravidlo předchází i hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Pokud by na pokrytí odůvodněných potřeb dítěte vystačila i menší částka, než která by dítěti náležela z hlediska zachování shodné životní úrovně s povinným rodičem, má dítě právo na výživné odpovídající právě takové životní úrovni. I z tohoto pravidla však rozhodovací praxe soudů dovodila výjimky.
Na životní úrovni dítěte se v klasické situaci nepodílí jen jeden rodič, proto je při určení výše vyživovací povinného rodiče potřebné přihlédnout k výši zaopatření, kterou poskytuje druhý rodič (který se o dítě stará). U tohoto druhého rodiče je však nutné přihlédnout k osobní péči, která je dítěti poskytována - příprava pokrmů, praní, žehlení, příprava do školy apod. Stejně je nutné přihlédnout i k péči o rodinnou domácnost, jejímž členem je toto dítě.
Právní úprava však neobsahuje jednoduchý způsob určení výživného v konkrétním případě, a to právě z důvodu, že okolnosti daných případů mohou být diametrálně odlišné. Přiznaná výše výživného by tak správně měla reflektovat všechna individuání hlediska. Aby však určení výše vyživovací povinnost byla alespoň rámcově předvídatelná, vypracovalo Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci s odborníky z dalších odvětví doporučující tabulky výživného. Spodní hranice tabulek je dána k využití zejména v případech, kdy má povinný více než jednu vyživovací povinnost. Tyto tabulky jsou navrženy pro použití pouze v běžných případech - mezi takové lze řadit rozhodování o výši výživného u povinného s nejvýše třemi vyživovacími povinnostmi. Nelze je použít při nestandardně vysokém čistém přijmu, případně při nestandardně vysokých nákladech na potřeby dítěte. Příslušné rozmezí výživného se určí procentuální hodnotou z čistého příjmu povinného rodiče.
| Kategorie | Věk dítěte | Procentuální rozmezí |
| 1. | 0 – 5 let | 11 – 15 % |
| 2. | 6 – 9 let | 13 – 17 % |
| 3. | 10 – 14 let | 15 – 19 % |
| 4. | 15 – 17 let | 16 – 22 % |
| 5. | 18 a více let | 19 – 25 % |
Soudní rozhodovací praxe dospěla k závěrům, že dítěti nemůže být přičítáno k tíži, pokud povinný rodič nejeví zájem o práci a je veden jako uchazeč o práci v evidenci Úřadu práce ČR. V takovém případě je nutné výši vyživovací povinnosti vypočíst z takové výše příjmů, které by povinný rodič dosahoval, pokud by byl zaměstnán. Stejné pravidlio se uplatní i v případě, kdy je povinný rodič ve výkonu trestu odnětí svobody.
Pokud povinný rodič v průběhu soudního řízení ohledně vyživovací povinnosti na dítě neprokáže doložením potřebných podkladů výši své životní úrovně, je na místě užití pravidel obsažených v občanském zákoníku. Soud by měl v takovém případě umělě vypočíst výši čistého příjmu povinného rodiče ve výši pětadvacetinásobku částky životního minima jednotlivce (v roce 2019 částka životního minima odpovídá částce 3.140,- Kč, uvedený násobek pak dosahuje výše 78.500,- Kč).
Právo na výživné se podle českého práva nepromlčuje, promlčují se však nároky na jednotlivé (měsíční dávky). Pokud ohledně výživného nebylo vydáno soudní rozhodnutí, a takové soudní řízení nebylo ani zahájeno, promlčují se nároky na měsíční dávky v obecné tříměsíční promlčecí lhůtě. Pokud však ve věci již bylo vydáno soudní rozhodnutí, a povinný rodič dle něj řádně neplní svou vyživovací povinnost, promlčí se výživné na daný kalendářní měsíc po uplynutí promlčecí lhůty v trvání deseti let.
V případě vyživovací povinnosti na (nejen nezletilé) děti lze výživné přiznat nejdéle tři roky zpětně ode dne podání návrhu k soudu. Tři roky zpětně lze rovněž již stanovenou vyživovací povinnost změnit, změní-li se rozhodné poměry pro určení výše vyživovací povinnosti. Pokud o vyživovací povinnosti bylo rozhodnuto v době, kdy oprávněné dítě bylo ještě nezletilé, lze na základě takového soudního rozhodnutí požadovat výživné i po nabytí zletilosti dítětě. V takovém případě je nárok oprávněný, pokud se dítě nemůže samo živit (například z důvodů vysokoškolského studia).
Pokud je výživné uplatněno u soudu pro nezletilé dítě, postupuje soud v rámci tzv. nesporného řízení. Soud sám od sebe zajistí podklady ve věci tak, aby mohl o výši vyživovací povinnosti spravedlivě rozhodnout. Příslušný bude takový okresní soud, v jehož obvodu má nezletilé dítě bydliště.
Pokud je však u soudu uplatněno právo na výživné pro zletilé dítě, je situace jiná. Soud takovou žalobu projedná ve sporném řízení, ve kterém je potřeba označit veškeré důkazy, kterých se zletilé dítě pro podpoření svého nároku dovolává. Nejčastěji se bude jednat o zprávu o příjmech povinného rodiče, daňová přiznání, listy vlastnictví, výpis z bankovních účtů, výpis z centrální evidence vozidel atd. Pokud žaloba, kterou se zletilé dítě domáhá stanovení vyživovací povinnosti, nebude v tomto ohledu úplná, je v nejhorším případě možné, že soud uplatněný nárok nepřizná a uloží dítěti povinnost uhradit náklady soudního řízení vůči žalovanému rodiči. Příslušný bude takový okresní soud, v jehož obvodu má žalovaný rodič bydliště.
V případě, že povinný rodič neplní vyživné řádně a včas dle soudního rozhodnutí, lze se vůči němu domáhat nuceného výkonu rozhodnutí, a to jak u soudu v rámci soudního výkonu rozhodnutí, tak i u soudního exekutora v rámci exekučního řízení. Jak již bylo zmíněno, měsíční dávky výživného přiznané soudním rozhodnutím se promlčují v desetileté promlčecí lhůtě, ve které lze bez obav námitky promlčení nárok předat k nucenému vymáhání například soudnímu exekutorovi.
Povinný rodič, který se vyhýbá plnění vyživovací povinnosti po dobu delší než čtyři měsíce, se vystavuje riziku trestního postihu pro trestný čin zanedbání povinné výživy. Za uvedený trestný čin je přitom možné uložit trest odnětí svobody až na jeden rok v případě nedbalostního zavinění, v případě úmyslného zavinění až na dvě léta. Trest odnětí svobody však za uvedený trestný čin nebude zpravidla ukládán, pokud obviněný rodič nepáchá jinou trestnou činnost, a to i z toho důvodu, abymu bylo umožněno plnit vyživovací povinnost v řádné výši, čehož by v rámci výkonu trestu odnětí svobody nebyl schopen.
Výše uvedený text obsahuje jen základní informace o vyživovací povinnosti a nenahrazuje právní poradenství. Pokud potřebujete poradit ve věci vyživovací povinnosti na nezletilé či zletilé dítě, můžete se obrátit na naši advokátní kancelář. Pomůžeme Vám při uplatnění Vašeho nároku a v případě nutnosti Vám ve spolupráci se zkušeným soudním exekutorem dopomůžeme k nucenému plnění výživného.
23. března 2019, Mgr. Jan Grepl
